Bolavá kolena
Bolavá kolena? Lenost? Nebo hlava?
Už druhý den přemýšlím nad tématem bolavá kolena.. Na tuto myšlenku mě přivedla moje nová mladá (vitalitou) starší klientka (63let), která leč je takového věku, hodila by do kapsy většinu mladých lidí temperamentností, svěžím duchem, ale ještě k tomu pozitivním myšlením. Vždy měla kladný vztah převážně k chůzi a outdorovému sportu. Prostě sportovec tělem i duší. Když jí před rokem (teprve ☺) začali zdravotní problémy, díky kterým musela skončit s těmito aktivity, jak už to každý sportovec zná, a nejenom sportovec, kila šly nahoru. (protože výdej
Slušným příkladem je totiž hubnutí/nabírání a celkově jídelníček. Nejen já, ale vsadím se, že spousta trenérů/výživových poradců má zkušenosti s tím, že si klient/ka napíší o jídelníček na míru. Vy nad tím strávíte poměrně nemálo času, ať už počítáte osobní schůzku, kde se dozvíte vše potřebné o klientovi nebo pouze onlinecoaching. Další čas Vám spolkne počítání vzorců a následné přepočítávání makroživin aby vše sedělo, jak by mělo. Aby jídla nebylo moc, ale samozřejmě ani málo. Snažíte se, aby jídlo bylo pestré a bavila ho/ji příprava/vaření. A oni Vám po „prvním“ dnu řeknou, že na to vlastně nemají čas a strávili vařením hodně času a že mají pocit, že vlastně nikdy nezhubnou, tak se jim nechce plýtvat čas vařením, ale raději ho stráví nějak jinak. Jak? To už nechme na nich nebo naší představivosti. ☺ Tak že naše snaha přijde vniveč. Potlesk a velká poklona pro ty, kteří to dotáhnou až do konce, protože se nevymlouvali na pocity nebo přípravu potřebnou k vaření a teď se těší z výsledků, které dokázali ☺. Tak že si kladu vždy tu stejnou otázku: To jsem měla udělat asi jídelníček, nejlépe i připravit jídla a ještě líp jezdit je krmit až domů nebo do práce, aby pro to mohli udělat, co nejméně!? :O Vždyť z tohoto by snad neměl nikdo radost nebo..? Ale o tom to jindy.
Back of toppic. Zpátky k bolavému koleni. Proč o tom mluvím na fitness stránce? Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký je rozdíl mezi člověkem, který sportuje a člověkem, který nikdy nic nedělal a nemá žádný vztah ke sportu? Teď nemyslím jen kulturistu nebo fitness trenéra, ale celkově sportovce v jakémkoliv odvětví. Člověk, který se od mala věnoval sportu je zvyklý překonávat jakékoliv překážky, ať už maximální výkon nebo čas, ale především sám sebe. A to je podle mě ten hlavní rozdíl. Je tedy zvyklý pustit se do výzev, i když je zrovna jasné, že jeho „cíl“ není za rohem. Ale je ochotný se do něho vervou pustit. Podobně je na tom i zraněný. Pokud víme, že máme před sebou nějaký cíl, ať už výkonnostní soutěž nebo se snažíme pouze o progres v tom, co děláme, jsme ochotní jít, jak je známo „Přes překážky ke hvězdám“. Vzhledem k mému okolí, příkladem je kulturistická soutěž za 3 měsíce, kdy máte problémy třeba s ramenem, ale uděláte, cokoliv, proto, abyste za ty 3 měsíce mohli vystoupit se vší parádou na podium, ať už změníte způsob trénování, více relaxace, navštívení nespočet doktorů apod. (U sportovců je doba uzdravení kratší, neboť má jeho tělo rychlejší regeneraci). Naopak člověk, který není zvyklí mít nějaký cíl, nikdy nesportoval, neudával svému tělu tempo, za 1. má zpomalený regenerační schopnosti těla, ale hlavně za 2. raději je schopný smířit se s bolestí, litovat se, a vymlouvat se, že to nejde kvůli tomuto a doktor to nepoznal včas a už nikdy to nebude jako dřív, protože tohle a támhle toto apod. Podle mého pocitu, to je cirka tak 20% lidí, kteří si jsou schopni přiznat, že si za polovinu bolestí mohou sami. Navíc kolik lidí ví, že je při čemkoliv nebo po něčem bolí například právě ty kolena, ale zajímali se někdy o příčinu této bolesti??? Například špatnou klenbou ze špatného výběru bot?? Nebo se snažili si najít vyhovujícího fyzioterapeuta, který by se jim snažil vštípit lepší návyky při každodenním používání jejich těla?? Nebo si zkusili najít osobního trenéra, který by jim pomohli zpevnit hluboký stabilizační systém = HSS, (tedy core) laicky řečeno zpevnit břicho, aby je neboleli záda? Těchto lidí je snad ještě méně jak těch 20%. ☹ Škoda.
A jak jste na tom vy? Trpíte nějakou bolestí? A jste schopni si přiznat chybu ze špatného návyku a používání vašeho těla? Nebo patříte mezi šťastlivce, které nic nebolí?
Zůstat lhostejným k výzvám, kterým čelíme je neomluvitelné. Je zcela nepodstatný zda jej lze uskutečnit či se to nedá za lidský život. To co ovšem musíme je usilovat a vytrvat. Nikdy to nevzdat.
Odpovědi i názory klidně posílej na email DanielovaNatalie@seznam.cz. Budu se těšit.